Svařené víno alias svařák bývá vnímáno jakožto jeden z atributů vánočního období. Kde se ale tento druh nápoje začal vařit poprvé a co má společného s Vánocemi?
Svařák není novinka
Svařák rozhodně není novodobým „vynálezem“. Dopřávali si ho už staří Římané, prameny uvádějí, že se tak stalo konkrétně ve 2. století našeho letopočtu.
Ostatně ve starověkém Římě byla tradice vinařství velmi pevně zakořeněna. Zpracování hroznů tak bylo nevyhnutelné. Víno se navíc vnímalo jako nápoj běžný, hojně se konzumovalo, pili jej všichni a to na mnoha místech.
Římané se snažili svoje víno uchovat čerstvé a konzervovat se ho pokoušeli přidáním medu a citrusů. Následně jej ohřívali, což se ale příliš chuťově úspěšné neukázalo. Vylepšovali tak chuť různým kořením. Svařák byl na světě.
Jeden z prvních receptů se tak nachází už v římské kuchařce Marca Gavia Apicia. Kromě vína recept obsahoval skořici, hřebíček, bobkový list, tymián a koriandr. A paradoxně právě díky římským válečným „choutkám“ se následně tento nápoj rozšířil do Evropy.
Popularita svařáku v Evropě rostla
Recept na svařák je dokonce zaznamenán v jedné úplně prvních anglicky psaných kuchařek, která se nazývá The Forme of Cury a pochází zhruba z roku 1390. Nápoj je zde uveden pod názvem Ypocras (Hippocras).
Se slavným starověkým lékařem ovšem zřejmě nic společného nemá. Název je nejspíše odkazem na manica Hippocrati, Hippokratův rukáv, což je plátěný sáček, přes který se cedí byliny.
Svařák se vnímal ponejvíce jako lék, což byl i důvod, proč se připravoval tak, jak ho zcela samozřejmě známe dnes, tedy smíchaný s kořením.
Postupem času se pro různé alternativy svařeného vína začal používat zastřešující název glögg. Všeobecná popularita však časem opadla ve většině zemí, kromě Švédska.
Dnes typický idylický obrázek svařeného vína jakožto neodmyslitelné součásti vánočních svátků má kořeny v 19. století. A právě glögg se ze severu postupně opět rozšířil i do dalších evropských zemí, tentokrát jako typický symbol nejkrásnějších svátků v roce.